Aktualita ze dne 27. 5. 2026
Udělá vláda něco pro vyšší mzdy?
S tím, jak opadla inflace způsobená covidovou pandemií a propuknutím války na Ukrajině, pozoruhodně také do velké míry utichly debaty o mzdách a životních nákladech. Jako by zkrocení inflace neznamenalo pouhé snížení tempa zdražování, zatímco vysoké ceny, za kterými odměna za práci bude pokulhávat ještě dlouho, tu s námi zůstávají.
Jen pár čísel za všechny: počet lidí, kteří jsou nuceni si najít druhou práci, nadále roste, a to až na pětinu ekonomicky aktivních. Na minimální důstojnou mzdu, expertně spočítanou výši odměny za práci, která umožňuje pokrýt standardní výdaje, nedosahují skoro dvě třetiny lidí, zatímco před vlnou zdražování už to bývala i méně než polovina. Na průměrný nájem v Praze jsou třeba skoro dvě minimální mzdy, což je mezi evropskými metropolemi zdaleka nejhorší situace.
Ekonomové odhadují, že teprve letos bude naše kupní síla zase taková, jaká byla v roce 2019. Otázka výše mezd a platů v poměru k cenám tak zůstává ústředním problémem současného Česka, přičemž zejména v oblasti bydlení, ať už vlastnického, či nájemního, jde vysloveně o krizi.
Nástroje nevyužité či zrušené
Ačkoli Petr Fiala slavně deklaroval, že ví, jak Česku dopomoct k německým mzdám, prakticky jeho vláda skoro všechny nástroje, kterými stát může ohodnocení práce tlačit nahoru, nechala ležet ladem či je vysloveně sabotovala.
Minimální mzda zdaleka nerostla tempem inflace, aby se posléze přijal automatický mechanismus jejího stanovování, který podle mezinárodně uznávaných ukazatelů nadále znamená chudobu navzdory práci. Zároveň se zrušily takzvané zaručené mzdy.
Zmrazení platů v rozsáhlé části veřejného sektoru po dobu rekordní inflace nejen přineslo lidem pracujícím pro stát zdaleka největší propad kupní síly ze všech, ale vzdálilo nás také situaci, kdy mohou konkurenceschopné platy tlačit na růst mezd v soukromém sektoru. Místo posilování se odbory dočkaly tak leda zrušení možnosti odpisu příspěvků z daní v rámci konsolidačního balíčku.
Jak tedy na německé mzdy?
Ve vzývaném Německu si přitom nyní skutečně můžeme vzít příklad z toho, jak stát může výši mezd ovlivňovat způsoby, které u nás nikoho ani nenapadnou. Od začátku května je totiž u sousedů v účinnosti zákon, který umožňuje přidělovat veřejné zakázky do budoucna pouze těm firmám, kde se platí kolektivně vyjednané tarifní mzdy.
Praxe veřejných zakázek dosud obvykle velela vybrat dodavatele s nejnižší cenou, která se zároveň často nejsnáze tlačí dolů mzdovým dumpingem, mnohdy přes různé pochybné subdodavatele. Stát tak sice byl na papíře dobrý hospodář, ve skutečnosti ale často neplatil lidem důstojně, a v konečném efektu se tak podílel na stlačování mzdové hladiny v zemi dolů.
Dobrý hospodář podporuje sociální dialog
Že je možná na čase definovat dobrého hospodáře trochu jinak, si očividně myslí i Soudní dvůr Evropské unie, když letos v březnu potvrdil, že zahrnutí sociálních kritérií včetně podmínky kolektivního vyjednávání do tendrů neodporuje evropské směrnici o veřejných zakázkách.
Dát do zákona kolektivní vyjednávání, a ne nějaká konkrétní čísla, je přitom chytrý krok. Navzdory tenoru debaty u nás, která odbory často vykresluje jako nějaké škodiče, kteří kdyby mohli, tak svými přehnanými požadavky firmy položí, věří u sousedů v to, že firmy s funkčním sociálním dialogem celkově dlouhodobě prospívají nejlépe, včetně vyplácení férových mezd. Existuje na to dokonce celá řada studií.
Tváří v tvář hrozící další inflační vlně v důsledku geopolitické situace bychom se tak i my měli ptát, co má vláda v plánu, aby naši kupní sílu nejen uchránila před dalším propadem, ale aby jí ideálně do budoucna pomohla citelně růst. Kabinetu by neměla projít přetvářka, že to je čistě otázka trhu, do kterého stát zasahovat nemůže nebo nesmí.
Inspirace, jak chytře může, a v naší tristní situaci v podstatě snad i musí, je dost a dost.
zdroj : https://www.irozhlas.cz/komentare/udela-vlada-neco-pro-vyssi-mzdy_2605240630_elev