„Situace je až absurdní. Máme právní úpravu účinnou od 1. ledna, ale spousta nemocnic teď polemizuje s tím, zda má být naplněna. Že se proti tomu zaměstnavatelé ozývají, mi připadá dost zvláštní, protože jim to umožní ocenit práci sester a dalších zdravotníků, kteří vykonávají činnosti shodné s lékaři. Přitom jsme nechtěli stejné ocenění jako lékaři – mají tarif nelékařů,“ načrtává předsedkyně zdravotnických a sociálních odborů Dagmar Žitníková.
Ministerstvo zdravotnictví spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí už na konci loňského roku připravily společné stanovisko, které mělo vyjasnit, kdo má na 13. platovou třídu nárok. Podle něj ji mají dostat všeobecné sestry, dětské sestry, porodní asistentky a zdravotničtí záchranáři, pokud mají odbornou nebo zvláštní způsobilost. Jde tedy například o zdravotníky, kteří:
- mohou předepisovat zdravotnické prostředky,
- provádějí zajištění dýchací cest či kardiopulmonální resuscitace,
- zavádějí nazogastrické sondy u pacientů v bezvědomí,
- pečují o léze a chronické rány,
- katetrizují močový měchýř mužů a chlapců starších 15 let,
- asistují u operačních výkonů,
- vyhodnocují kardiotokografické záznamy v těhotenství a při porodu,
- zjišťují předoperační anesteziologickou anamnézu a monitorují anestézii,
- provádějí základní ultrazvuková vyšetření,
- dělají punkce a dekanylace arterií,
- zavádějí PICC a midline katetry,
- provádějí psychoterapeutické konzultace.
Sestra nemá provádět amputace či operovat
Jenže stanovisko si každá nemocnice vykládá po svém. Zatímco některé nemají s navýšením problém a už k němu přistoupily, další ho vykládají dost svérázně. Například tak, že pro přeřazení je potřeba, aby sestry vykonávaly činnosti v celkovém rozsahu stejné jako lékaři.
„Je zřejmé, že zaměstnavatelé na novou právní úpravu bohužel nereflektují. Dokonce jsem v této souvislosti zaregistrovala iniciativu fakultních nemocnic, jejichž výklad daného ustanovení novely katalogu prací pracuje s pojmem činností diagnostické a léčebné péče lékařů jakožto s komplexním pojmem zahrnujícím ‚veškerou‘ diagnostickou a léčebnou péči lékařů po absolvování základního kmene ve svém souhrnu jakožto jednu činnost. Takový výklad právní úpravy lze považovat za absurdní,“ napsala Žitníková v dopise ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi.
„Sestry mají vykonávat jen část činností. Kdyby měly vykonávat všechny jako doktor, musely by mít tarif lékaře. Ministerstvo má stejný názor jako my a je to v souladu s filozofií pana ministra, který říká, že se mají kompetence zdravotníků navyšovat. Jde o vyrovnání ceny práce za nejspecializovanější výkony,“ doplňuje Žitníková.
Všeobecná sestra tak určitě podle ní nemá provádět amputace nebo operace, ale může například ošetřovat chronické rány či dekubity a navrhovat způsoby jejich ošetření.
Právní nejistota a málo peněz
Nemocnice ovšem na posledním jednání řekly, že nemají pocit právní jistoty a že chtějí ministerské stanovisko doplnit. Podněty ke změně pak dostaly možnost podávat do minulého pátku. Podle Žitníkové je přitom možné do stanoviska dopsat například některé výkony nebo další detaily, nelze ho ale zbořit jako celek.
„Jednání bylo místy hodně vyhrocené. Zaměstnavatele chápu, protože ministr Válek na navýšení nedal peníze přes úhradovou vyhlášku. Problém je tedy i finanční. Zpočátku tvrdili, že ne, že problém je jen právní stránka, ale v závěru připustili, že jde i o finance. To bude třeba přinejmenším v úhradové vyhlášce na rok 2027 narovnat,“ vysvětluje šéfka Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče.
Předpokládá přitom, že nemocnice, které se zdráhají zdravotníky přeřadit, po úpravě stanoviska doplatí svým zaměstnancům navýšení zpětně. „Právní úprava je platná a je třeba, aby se jí nemocnice začaly řídit. Pokud nezačnou, nevylučuji, že budou odborové organizace nebo jednotliví zaměstnanci podávat podněty na inspektoráty práce. A mohlo by docházet i k soudním sporům. Tomu chceme předejít a domluvit se,“ dodává Žitníková.
Platí přitom, že v případě, že by zaměstnavatel zařadil zdravotníka do platové třídy nesprávně – a tedy i kdyby ho odmítl přeřadit –, vystavuje se riziku pokuty od inspektorátu práce až do výše půl milionu korun.
